Work Text:
Vítek nesnášel volby.
Ne ale z důvodu které byste čekali. Vítek miloval kampaň, miloval předvolební meetingy, debaty, miloval potkávat podporovatele. Ale jelikož on a Ivan byli každý v jiné politické straně, znamenalo to, že měli oba úplně stejně nabitý program.
A letos to bylo ještě horší než obvykle.
Vítek možná trochu sobecky doufal že když už Ivan není předseda strany tak bude mít trochu volněji. Že by se jim možná povedlo si i v předvolebním chaosu najít chvilku na to být spolu. Jenže to se nestalo. Ve skutečnosti nastal pravý opak a ještě navíc Ivan trávil snad každou vteřinu se Zdeňkem.
Nechápejte to špatně, Vítek proti Zdeňkovi vlastně nic neměl, v zásadě ho měl i docela rád, byl to Ivanův kamarád a i co se týče politiky tak spolu dokázali často vyjít. Ale Vítek nebyl slepý ani hloupý, každý by si všiml že Zdeňkovi se Ivan líbí, pro což měl Vítek pochopení, problém byl v tom že Ivanovi to ale vůbec nevadilo.
Vítek si byl sice naprosto jistý že ho Ivan miluje a že by nikdy nepodvedl ale žárlivost v něm stejně bublala jako už dlouho ne, když při čekání než se uvaří těstoviny otevřel Instagram a viděl tam dnešní bombu, fotky Ivana se Zdeňkem které vlastně ani neví proč fotili, v popisu bylo něco o manželství pro všechny, jak výstižné.
“Sem doma!” Probral Vítka z myšlenek Ivanův hlas od vchodových dveří cinknutí klíčů když je odhodil do mističky.“Tady to voní, co vaříš?” Zeptal se Ivan a obejmul Vítka zezadu aby si mohl položit hlavu na jeho rameno. “Boloňský špagety.” Odpověděl Vítek nepřítomně, oči pořád upřené na teď už zhaslém display telefonu.
“Co je s tebou? Stalo se něco?” Zeptal se Ivan zmateně a trochu se odtáhl což dalo možnost Vítkovi se otočit.
“Co je mezi tebou a Zdeňkem?” Vypálil Vítek než si to stihl rozmyslet. “Vítku, přísahám že mezi mnou a Zdeňkem vůbec nic není a nikdy nebylo. Jak tě to napadlo?” Odpověděl Ivan zaskočeně. “Však to by viděl i slepej jak se na tebe kouká. A neříkej že ty to nevidíš protože já jsem poznal jak se ti to zamlouvá.” Odsekl Vítek a otočil se aby zkontroloval jestli se těstoviny už konečně uvařily. Dobře, možná to bylo trochu teatrální ale co už.
“Dobře, přiznávám že sem si toho všiml. A jo, asi mi trochu lichotí když se líbím někomu pohlednýmu jako je Zdeněk. Ale víš moc dobře že miluju tebe a nikdy bych tě nepodvedl.” Řekl Ivan a Vítek cítil tu upřímnost v jeho hlase. Tohle byl jeho Ivan. Ten se kterým si vyměňovali hloupý psaníčka i když jim oběma bylo přes 40 a schovávali se v jejich poslaneckých kancelářích aby se mohli muchlovat jako puberťáci. “Já vím, promiň. Nevím co to do mě vjelo.” Omluvil se Vítek a objal Ivana aby se mu zachumlal do ramene. Voněl jako směs potu, jeho oblíbený voňavky a cigaretového kouře, přesně tak jak si Vítek představoval domov. “Neomlouvej se, máš toho teď až nad hlavu.” Odpověděl klidně Ivan a přitiskl si ho blíž. “Pojď, navečeříme se a půjdeme spát. Určitě si měl dneska taky dlouhej den.” Dodal a dal Vítkovi pusu do vlasů.
***
Vítek nemohl spát a kdo jiný by byl příčinou než Zdeněk.
Ivan už vedle něj nějakou dobu spokojeně chrupkal ale Vítek ne a ne zabrat. Pořád se mu honilo hlavou to co dneska řekl Ivan o tom že se mu zamlouvá když se líbí někomu jako je Zdeněk.
Když se nad tím Vítek zamyslel tak měl vlastně Ivan pravdu. Zdeněk je pohledný, charismatický muž v nejlepším věku, i když mu politika už pár vrásek a šedých vlasů nadělila. O tom by Vítek koneckonců něco věděl. Takže chápe že se Ivanovi Zdeněk taky trochu líbí, i když to neřekl přímo.
A vlastně by to možná nemuselo být na škodu. S Ivanem už několikrát probírali to, že by se jim líbilo zkusit někdy sex ve třech ale když jste politici kteří skrývají svůj vztah tak si nemůžete jen tak udělat párový účet na tinderu a do bia napsat že hledáte někoho do trojky.
Na což by se ale Zdeněk perfektně hodil. Byl to jejich, nebo teda minimálně Ivanův kamarád a taky politik takže nehrozilo že by to prodal nějakému bulvárnímu médiu.
A buďme k sobě upřímní, Vítek by se nemusel zrovna dvakrát přemáhat.
***
“Včera jsem nemohl spát. Trochu sem přemýšlel.” Nadhodil druhý den ráno Vítek u snídaně na kterou výjimečně měli čas společně. “Hm, a o čem?” Zeptal se Ivan a položil jeho milovanou topinku s máslem. “O Zdeňkovi. Počkej, nech mě to doříct.” Dodal Vítek rychle když viděl Ivanův zmatený výraz. “Ty se líbíš Zdeňkovi, to je prostě fakt. A Zdeněk se očividně líbí tobě, což chápu.” Řekl a napil se kávy. “Kam tím mířím je naše debata o tom že sme to chtěli zkusit ve třech. On je pro to ideální. Je to kamarád a určitě to neprodá někam do bulváru.” Dokončil Vítek klidně, narozdíl od Ivana který měl oči navrch hlavy.
“Počkej počkej, a co ty?” Zeptal se Ivan zmateně, jako kdyby to byl největší problém. “Já se nebudu muset přemlouvat, Zdeněk je pěknej, jak si ty sám řekl. A jak to vidí on, na to se ho budeme muset zeptat.” Odvětil Vítek a Ivan se zakuckal topinkou. “A jak to chceš udělat?” Zeptal se když se uklidnil, ani neměl nápad na rýpavou poznámku. “Pozvi ho na večeři. Zítra. Je to tvůj kamarád, když nebude mít zájem tak si dáme skleničku a zapomeneme že se to vůbec někdy stalo.” Vysvětlit Vítek a pokrčil rameny. Však zas tak o moc nešlo. “Dobře.” Odpověděl jen Ivan “Jo a Vítku?” přidal. “Ano?” Otočil se Vítek odnášející nádobí do kuchyně. “Miluju tě.” Řekl Ivan a Vítek věděl že je to pravda.
***
Ivana Vítkův ranní plán zaskočil takovým způsobem že se z toho vzpamatoval až někdy kolem oběda.
Což se vlastně docela hodilo protože oběd měl se Zdeňkem sám, měli pak něco ke kampani, Ivan už se v tom ztrácel.
“Hele, co děláš zítra večer?” Zeptal se Ivan během jídla a snažil se znít jako že o nic nejde.
“Asi nic, proč?” Odpověděl Zdeněk a zvednul oči od jídla.
“Vítek mě zaúkoloval abych tě pozval na večeři.” pokrčil Ivan rameny.
“Tak to rád přijdu.” Usmál se Zdeněk a v očích mu proběhlo něco jako nervozita. “Má to nějakej důvod proč sem si to zasloužil?” Snažil se to Zdeněk zahrát jako vtip.
“Nic neříkal ale moje osobní teorie je že už mu hrabe z kampaně a chce si promluvit i s někým kdo není Starosta.” Zasmál se Ivan, ačkoliv moc dobře věděl že pravda je úplně jinde.
***
Vítek se rozhodl udělat čínu. Bylo to jeho i Ivanovo oblíbené jídlo které uměl vážně perfektně a doufal že si pochutná i Zdeněk.
“Ty nejsi nervózní?” Zeptal se Ivan během toho co Vítek míchal v pánvi maso se zeleninou. “To víš že sem. Ale nechci ho vyděsit hned mezi dvěma.” Odpověděl mu Vítek klidně a otočil se na Ivana který už po šesté přerovnával věci na stole. “Pojď sem.” Řekl jemně a přitáhl si Ivana za boky. “Bude to v pohodě, slibuju.” Řekl a dal mu pusu před tím než se naklonil k Ivanovu uchu “Vykouřil bych tě ale obávám se že Zdeněk tu bude každou chvíli.” Zašeptal a přesně v moment kdy to dořekl se rozezněl zvonek. “Dojdeš tam prosím?” Zamrkal Vítek nevinně a odtáhl se od Ivana který zůstal ještě moment šokovaně stát než se vrátil do reality.
Po chvilce kdy Vítek slyšel jen tlumené hlasy z chodby se Ivan vrátil do kuchyně se Zdeňkem v patách.
“Ahoj Vítku, rád tě vidím. Přinesl jsem víno, jestli se hodí.” Pozdravil Zdeněk a usmál se na něj. “Ahoj Zdeňku, jsem rád že si přišel.” Usmál se Vítek zpátky “Ivane, zlato, mohl bys prosím vzít otvírák a skleničky? Jídlo už za chvilku bude.” Věnoval jeden úsměv i jemu. “Chceš pomoct?” Nabídl se Zdeněk a rovnou se rozešel k Ivanovi a Vítek se musel kousnout do jazyka aby nic neřekl.
“To budeš hodnej, Vítek moc dobře ví že otevírat víno mi nikdy nešlo.” Zasmál se Ivan a Zdeněk s ním. A měl pravdu, Vítek ho přesně z tohohle důvodu poprosil aby se o víno postaral.
“Pánové, jídlo je připravené.” Oznámil Vítek a začal nandavat.
“Páni Vítku, je to výborný. To sem nevěděl že umíš tak skvěle vařit.” Řekl Zdeněk po chvíli. “Děkuju ale je to jen Čína s rýži, nic těžkého.” Odpověděl Vítek skromně ale tváře mu malinko zrůžověly. “Vždycky se hrozně podceňuje. Občas vtipkuju že kdyby nebyl politik tak by byl skvělá manželka v domácnosti.” Řekl Ivan a zasmál se spolu se Zdeňkem mezi tím co Vítkovi tváře nabraly tmavší odstín růžové. “To je ovšem zajímavá myšlenka.” Řekl Zdeněk a zadíval se na Vítka takovým zvláštním způsobem který Vítek nedokázal rozluštit.
***
Když dojedli, přesunuli se i s vínem do obýváku. Zdeněk seděl na křesle a Ivan s Vítkem se uvelebili na gauči. Ačkoliv ani jeden z nich nebyl úplně na projevy náklonnosti před jinými lidmi, dnes si sedli obzvlášť blízko, tak aby Vítek mohl pohodlně dát ruku Ivanovi na stehno a on si ho mohl na oplátku přitáhnout za pas.
Vítek viděl jak je se zájmem Zdeněk pozoroval, sklenku vína v ruce, a rozhodl se využít příležitost. “Zdeňku, já mám takovou otázku.” Začal jako by se chtěl ptát na oblíbenou značku košile. “Ptej se. Sem otevřená kniha.” Odpověděl Zdeněk a zadíval se tentokrát přímo na Vítka. “Líbí se ti Ivan?” Zeptal se napřímo a cítil jak vedle něj Ivan ztuhnul. Zdeněk naproti němu měl stejnou reakci ale rychle se vzpamatoval. “O čem to mluvíš?” Snažil se tvářit překvapeně ale Vítek na něm viděl že moc dobře ví o čem mluví.
“Zdeňku, oba víme že víš přesně na co se ptám. A neptám se tě na to proto abych dělal žárlivou scénu, na to bych tě nezval na večeři.” Napil se vína. ”Vlastně mám spíš takovou nabídku.” Nadhodil. “Jakou nabídku?” Zeptal se Zdeněk, teď už viditelně zmatený. “S Ivanem jsme už dávno přemýšleli o tom že sme to chtěli zkusit ve třech.” Řekl Vítek jako by se nechumelilo a zkoumal u toho obsah svojí sklenice. “A tys nám přišel ideální. Oba víme že se ti líbím Zdeňku. A ty mě popravdě docela taky.” Dokončil Ivan, oči upřené na Zdeňka.
“Um, musím přiznat že tohle mě upřímně zaskočilo.” Řekl Zdeněk zaraženě a Vítek upřímně nemohl říct co přesně je příčinou jeho jemně zrůžovělých tváří. “Jestli nechceš a špatně jsme to odhadli tak to řekni a zapomeneme na to. Nechceme tě v žádném případě do ničeho nutit.” Řekl Vítek upřímně. “Ne tak sem to nemyslel. Ivan se mi líbí ale respektoval jsem že jste spolu a nechtěl sem zničit něco tak hezkého.” Odpověděl Zdeněk rychle. “Takhle bys nic neničil Zdeňku. Jsi náš kamarád a my ti věříme.” Řekl Ivan a na Zdeňkovi bylo vidět že tohle bylo to, co ho finálně přesvědčilo. “Dobře. Jdu do toho.” Řekl rozhodnutě a ve Vítkovi se rozlilo podivné horko, směsice očekávání, vzrušení a úlevy.
“Měli bychom probrat naše preference a limity.” Řekl Vítek po chvilce kdy všichni mlčeli. “Klidně začnu.” Řekl Ivan. “Většinou jsem top ale nemám problém s tím být bottom. Orální sex je v pohodě na obou stranách. Limity jsou urážení, degradace a tyhle věci.” Vyčetl klidně ale Vítek na něm viděl že je plný očekávání. “Okay, tak já.” Vzal si slovo Zdeněk. “Já jsem top a jsem okay s dáváním všech druhů orálního sexu ale dostávat nepreferuju. Limity jsou bolest a degradace.” Dokončil a bylo na něm vidět že je lehce napjatý, což Vítek upřímně chápal. “Já jsem bottom, nemám problém s orálním sexem a limity jsou stejný jako u Ivana.” Shrnul to rychle Vítek.
“Dobře, to bysme měli.” Řekl Ivan a zvedl se z gauče. “Teď pojďme přeskočit fázi trapnýho ticha nebo tohle nikam nepovede.” Udělal dva kroky před Zdeňka, vzal si od něj skleničku kterou položil na konferenční stolek, vytáhl Zdeňka na nohy a rovnou ho políbil. Zdeněk nejdřív reflektivně ztuhl protože to nečekal ale když si uvědomil co se děje tak začal Ivana líbat zpátky a za boky si ho přitáhl blíž.
Vítek upřímně nečekal že by se mu tolik zamlouvalo sledovat jeho přítele líbat se s někým jiným ale jeho penis byl očividně jiného názoru. Zvedl se tedy taky a přitiskl se k Ivanovi zezadu. “Pojďte s tím do ložnice. Přece to nebudeme dělat tady.” řekl polohlasem a donutil tím Ivana se Zdeňkem se od sebe odtrhnout. “To je dobrej nápad. Veďte mě.” Souhlasil Zdeněk a Ivan ho hned vzal za ruku a vydal se směr ložnice. Vítek se jen pousmál a vydal se za nimi.
***
Vítek tak nějak čekal že Zdeněk se bude soustředit primárně na Ivana, přeci jen celej tenhle nápad vznik kvůli tomu. Proto ho poměrně zaskočilo když k němu v ložnici hned přišel a začal ho líbat. Ne že by se to Vítkovi nelíbilo, to vůbec ne. Zdeněk byl oproti němu o kousek vyšší a statnější a Vítek si to moc užíval. Ještě víc když ucítil jak se k němu zezadu tiskne Ivan a líbá ho na krku. Vítek nevěděl co dřív, jestli se tisknout na Zdeňka nebo si užívat Ivanovy doteky. Tohle dilema však netrvalo dlouho když si Zdeněk před Vítka klekl a začal se mu dobývat do kalhot kde ho tlačila erekce.
“Já myslím že tvůj plán skvěle vychází.” Pošeptal mu do ucha Ivan a zajel mu rukama pod tričko. Vítek se nadechoval k odpovědi ale v tom si Zdeněk vzal jeho penis bez varování do pusy a Vítek se zmohl jen na hlasitý vzdech. “Hrozně ti to takhle sluší Vítku.” Pošeptal mu Ivan do ucha a natiskl se Vítkovi na zadek tak, aby cítil jak je tvrdej. “Chci tě.” Řekl Ivan majetnicky a stiskl Vítkovi zadek což z něj vyrazilo jen bezradné zakňučení. Zdeněk to slyšel a odtáhl se, čímž dal Ivanovi perfektní příležitost si Vítka odsunout k posteli na kterou ho povalil a sundal mu tričko aby mohl laskat jeho hrudník svými polibky. V koutku oka mezi tím Vítek viděl jak si Zdeněk mezi tím sundal košili a teď seděl v čele postele s rozepnutými kalhotami a velmi očividnou erekcí.
“Zdeňku, můžeš mi z druhýho šuplíku podat lubrikant a kondomy prosím?” Zeptal se Ivan po chvíli líbání Vítka po těle. “Jo jasně.” Odpověděl Zdeněk a natáhl se do nočního stolku aby Ivanovi podal žádané věci. Ivan nelenil ani vteřinu a hned si lubrikantem navlhčil prsty. Ještě před tím než začal se ale na Vítka podíval a on jen kývl na souhlas a pak se jen prudce nadechl když do něj Ivan vnikl prvním prstem.
Normálně by si Ivan dal na čas, Vítek miloval když si s ním Ivan hrál a přivedl ho až na hranu šílenství jen svými prsty. Dnes ale měli úplně jiné plány takže Ivan pracoval rychle a efektivně, stejně ale Vítek nedokázal zastavil vzdechy které unikaly z jeho úst.
“Notak Ivane, vem si mě už.” Popohnal ho Vítek netrpělivě. Celé jeho tělo vibrovalo vzrušením a očekáváním a měl pocit jako že už nevydrží ani minutu. “Jo, dobře.” Odpověděl Ivan a sáhl po kondomu, evidentně úplně stejně nedočkavý jako Vítek sám. “Počkej, udělám to.” Ozval se Zdeněk a vzal Ivanovi z ruky kondom který otevřel zubama. A jestli si Vítek doteď nebyl jistý zda se mu Zdeněk líbí, tohle definitivně rozhodlo. Než Vítek dokončil tuhle myšlenku, Zdeněk už roloval kondom na Ivanův tvrdý penis. “No tak Ivane, vem si ho.” Pošeptal ještě Ivanovi s polibkem a kousek se odtáhl aby dal Ivanovi prostor. Ivan na nic nečekal a konečně do Vítka vnikl.
Spali spolu už tolikrát ale Vítek se cítil jako by bylo poprvé. Cítil jak ho pozorují Zdeňkovi oči plné chtíče a vzrušení a způsobovalo mu to horkost všude po těle. Když pak Vítek ucítil na hrudi ruce které nepoznával, Zdeňkovi ruce, zmohl se jen na bezmocný vzlyk.
“Vypadáte tak dobře. Nemůžu uvěřit tomu že vás mám oba.” Řekl Zdeněk a hlas se mu lámal vzrušením. Trenky už měl stažené tak, že jeho penis byl venku a Vítek viděl jak se na špičce leskne pre-ejakulát. Nedokázal odolat a natáhl ruku aby mohl Zdeňkovo péro vzít do ruky. Byl trochu kratší než Ivan ale o to tlustší a Vítek jen doufal že si tohle někdy zopakují aby mohl cítit jaké je mít ho v sobě. Pro tento okamžik ale tuhle myšlenku odsunul do pozadí a začal Zdeňka honit, načež on vydal hluboké skoro až zavrčení a Vítkovi škublo v penisu jen z toho zvuku. Ivan si toho samozrějmě všiml a vzal si Vítkovo péro do ruky a začal ho honit v rytmu svých přírazů a Vítkovi se zamlžilo před očima. “Já-” zmohl se jen Vítek ale Ivan ho hned pochopil a začal ho honit rychleji. Zdeněk se k němu sklonil a políbil ho a pro Vítka to byla poslední kapka a s hlasitým zakňučením se udělal Ivanovi do ruky a sobě na bříško.
“Dobrý Vítku?” Zeptal se ho Zdeněk když se vrátil nohama na zem. Ivan z něj utíral jeho vlastní sperma a Zdeněk si ho držel na hrudi a hladil ho ve vlasech. “Skvělý.” Vydechl a na moment se přitiskl blíž ke Zdeňkovi. “Myslím že Ivan na tebe čeká.” Řek po chvilce Vítek a hodil očkem po Ivanovi který seděl na opačném konci postele se stále tvrdou erekcí.
“Myslím že na sobě máš nějak moc oblečení.” Pronesl Zdeněk a okamžitě z Ivana stáhl tričko. V očích mu plál chtíč a Ivan na tom nebyl o nic líp. “Můžu tě vylízat?” Zeptal se Zdeněk hned jak z Ivana stáhl i kalhoty. “Prosím.” Řekl Ivan a nechal se od Zdeňka otočil na břicho. Zdeněk nejdřív věnoval několik polibků Ivanovým hýždím než se vrhnul do práce. Ivan hlasitě zavzdychal a prohnul se v zádech aby mohl být Zdeňkovým ústům ještě blíž. Vítek si představoval jaké to asi je, jestli Zdeňkovo strniště škrábe tak by se Vítkovi líbilo. Když měli občas pár dní volno a Ivan se neholil, Vítek ho vždycky prosil aby ho vylízal protože miloval jak to mohl cítit ještě druhý den. Jen z téhle úvahy začalo Vítkovo péro zase tvrdnout zájmem. Věděl, že se znovu tak rychle neudělá ale když se před ním odehrávala taková nádhera, nemohl odolat.
“Zdeňku, prosím. Potřebuju víc.” Zasténal Ivan zoufale a mezi prsty drtil povlečení. Zdeněk nic neodpověděl, jen se natáhl pro lubrikant který nechal Ivan ležet na posteli a vnikl do něj dvěma prsty. To z Ivana dostalo zakňučení velmi podobné tomu které před chvílí vydával Vítek. Vítkovi se takhle Ivan moc líbil, byl v úplně jiný pozici než ho znal a nemohl se toho nabažit. Miloval co s ním Zdeněk dělá. Neodolal a začal si honit. Zdeněk si toho všiml a navázal s ním oční kontakt při kterém si olízl rty a Vítkovi se po těle rozlila červeň.
“Zvládneš to Ivane?” Zeptal se Zdeněk, pozornost zpátky na Ivanovi. Měl v něm momentálně tři prsty a Ivan vypadal že za chvíli zešílí. “Jo zvládnu. Prosím. Chci tě.” Vyspal ze sebe Ivan a v jeho hlase byla slyšet urgence kterou Vítek nepoznával. Nevzbudilo to v něm ale ani špetku žárlivosti, naopak ho to vzrušovalo. Jo, možná bylo divný že ho vzrušovalo jak moc jeho přítel prahne po jiném muži ale Vítka to v tu chvíli ani trochu nezajímalo.
“Dobře dobře, hned to bude. Neboj.” Odpověděl Zdeněk a hlas se mu třásl. Vytáhl si Ivana na všechny čtyři a nasadil si kondom takovou rychlostí až to Vítka udivilo. “Řekni mi kdyby to bolelo.” Řekl směrem k Ivanovi a nečekal na odpověď a začal zasouvat. Když přirazil, Ivanovi spadla hlava mezi ramena a hlasitě zavzdychal. Zdeněk nečekal na další pobídku a začal hned přirážet. Bral si Ivana v neúprosném tempu a Vítek nemohl odtrhnout oči. Bez toho aby si to uvědomil sladil tempo svojí ruky se Zdeňkovými přírazy a z úst se mu začaly drát vzdechy. Ivan pootočil hlavu a podíval se na něj jak si honí a věnoval mu malý úsměv ale jen než Zdeněk znovu přirazil a zasáhl jeho prostatu.
“Ivane, seš tak nádhernej na mým péru.” Zavrčel Zdeněk a chytl Ivana ještě trochu pevněji za boky, Vítek očekával že na jeho příteli zůstanou modřiny. Ivan místo odpovědi jen zavzdychal a přesunul ruku tak aby si mohl honit. Vítek na něm poznal že se blíží k orgasmu a Zdeněk nejspíš taky protože si Ivana přitáhl k sobě nahoru. Držel ho rukou přes hrudník a u toho ho pořád šukal. Vítek se nemohl vynadívat. Zdeňkovy silné ruce v kontrastu s Ivanovou hubenou postavou vypadaly nádherně.
“Zdeňku- Já- Už-” Snažil se mezi vzdechy říct Ivan ale nedařilo se mu to. “Já vím Ivane. Taky jsem blízko. Udělej se na mým péru.” Zašeptal mu Zdeněk do ucha a jeho přírazy pomalu začaly ztrácet rytmus. Potom už to netrvalo moc dlouho a Ivan zalapal po dechu a udělal se do vlastní dlaně a Zdeněk rychle následoval. Vítek to všechno hladově sledoval když v tom se přes něj přelila vlna nečekaného orgasmu a on se udělal už podruhé za večer.
“Lehni si k Vítkovi, dojdu pro ručník abych nás všechny pořádně otřel.” Řekl Zdeněk a pomalu Ivana položil k Vítkovi se kterým na sebe rychle kývli. Když se po chvilce vrátil a začal Ivana a následně i Vítka otírat, Ivan už byl zpátky při sobě. “Asi bych měl jít.” Řekl Zdeněk trochu rozpačitě, jako by nevěděl co se sebou. “Nikam nechoď.” Řekl Ivan a chytil Zdeňka za zápěstí. “Má pravdu. Ale jestli nechceš…” Dodal Vítek a nervózně si motal prsty do Ivanových dredů. “Zůstanu moc rád.” Usmál se jemně Zdeněk a nádech růžové se znovu objevil v jeho tvářích.